NÁŠ PŘÍBĚH ZAČÍNÁ .... píše se srpen 2008 !

Jmenuji se Emilly Orineiro, doma přezdívaná Emuška, Anička a někdy taky pro svou zvědavost a vynalézavost Keliška.
Na svět jsem přišla 10.června 2008 spolu se šesti brášky v bh a tr kožíšku. Kdo by si však myslel, že to budu mít na světě jako jedinná princezna mezi šesti klučičími rošťáky složité, mýlil by se. Už od narození jsem byla miláčkem celé rodiny, která mně krásně rozmazlovala a já jsem na oplátku nikdy nechyběla u žádné lumpárny, při které by jim bylo možné jejich péči oplatit.  Byla jsem opravdu vyjímečná a tak nebylo divu, že když týden po mém narození obletěly naše fotky "svět", bylo rozhodnuto... byla to láska na první pohled a tak jsem se za pár neděl přestěhovala ze severu na západ Čech, abych naplnila štěstím svou novou paničku a její rodinu. Ta se pak rozhodla, vzhledem k tomu, že se mi do genů vepsala celá řada mých výstavně úspěšných předků, že mne nebude schovávat doma na gauči a až vyrostu ze štěněčích lumpáren vyrazíme spolu na výstavní mola, kde předvedu svou krásu...

Kdo ví, třeba i mé jméno jednou bude zdobit titul šampion a zapíši se mezi slavné představitele kavalírků z řad svých předků. No, a kdyby to náhodou nevyšlo a titul šampiona si odnesl někdo jiný, vím, že to mojí paničce vadit nebude, protože pro ní budu vždy ta nejkrásnější, byť by na mne na výstavě zbylo místo poslední!!!

Tak nám držtě pěsti, ať se nám daří... a nejen na výstavách!!! Vždyť jen o nich to v životě není!

JAK MĚ VIDÍ MOJE PANIČKA  ... vytvořeno v září 2008

Už od prvních společných okamžiků bylo mé paničce jasné to co slýchávála z úst paní chovatelky již 7 týdnů -jsem vyjímečná!!! Hned první noc jsem ji přesvědčila o tom, že pracně nastudovaný manuál, který měl sloužit ke správnému ovládání mojí maličkosti ji nebude nic platný! Stačil jedinný pohled do mých "zoufalých" kulatých kukadel a pravidla byla jasně stanovena! A tak namísto perfektně vycvičeného pejska a spokojené paničky , jak měli původně v plánu, máme doma perfektně vycvičenou paničku a  spokojenou  kavalírku.                                   

Samozřejmě to není tak hrozné! Velmi slušně jsem zvládla základní výcvik (a mnoho dalšího) a už odpočátku jsem své paničce dokazovala, že jsem velmi inteligentní mladá dáma, která jen proto, aby učinila svou paničku šťastnou dokáže nemožné! A tak pro mne nikdy nebyl problém vykračovat si městem hrdě s hlavou vzhůru v elegantním modýlku s noblesním výrazem ve tváři a přitom se kousek za městem proměnit v neunavný živel, který naprosto do roztrhání těla aportuje jeden míček za druhým a vůbec mu přitom nevadí, že se za ním brodím blátem!

Asi každý, kdo doma alespoň jednoho kavalírka má a propadl jeho kouzlu mi dá za pravdu, že neexistuje oddanější, přizpůsobivější a báječnější stvoření než jsme mi kavalíři! Ať už se rozhodnete strávit s námi celý den na toulkách lesem (prosím, nechoďte bez pohodlného batohu a do kapsy přihoďte pár piškotů) a nebo ho celý prolenošíte na gauči u televize, budeme vždy rádi s vámi !

Moje maličkost je nejšťastnější, pokud může být nablízku své paničce (což slibuje vždy nějaký skvělý zážitek) a smí se účastnit všeho co dělá, respektivě se jí neustále plést pod nohy. Nejraději ji vidím v kuchyni (ne však přes zavřené dveře) kdy pokaždé hypnotizuji vše dobré co panička odloží a pevně přitom věřím v to, že gravitace funguje!  Naštěstí mám paničku skvěle zvládnutou a hlavně tak málo odolnou vůči mému zoufalému pohledu a tak u nás doma "občas" fungují i fyzikální zákony!!! No, a když pak přijde večer, schoulím se na paniččině polštáři a pevně se k ní tisknu… tisknu tak dlouho, dokud celý polštář nepatří jen mne!!!

Jsem prostě báječná a jedinečná, tedy kavalírka!!!

Kavalírci v dnešní době ...

V Čechách máme"domovské právo" od roku 1975, kdy byl z Londýna dovezen první pár kavalíra king charles španěla. O naší popularitě svědčí i fakt, že jsme zastoupeni ve výstavních kruzích ve stále hojnějším počtu (nejvíce barva BH, následuje TR, BT a naposledy RU). Kavalíři se však těší neustále vzrůstající oblibě i mezi těmi, kteří výstavy nenavštěvují. Není divu - malý elegantní psík ve všech směrech splňuje představy o ideálním rodinném psovi. My, kavalíři jsme vhodným společníkem jak do bytu, tak i do přírody. Vedle atraktivního zevnějšku a nenáročné údržby je to zejména naše milá přátelská a naprosto neagresivní povaha, která získává srdce dalších a dalších příznivců. Proč? Stačí se s námi seznámit a podlehnete našemu kouzlu také. Ale musíte počítat s rizikem, že nám propadnete navěky a brzy zjistíte, že by jste potřebovali dalšího kavalířího kamaráda (to opravdu platí!!!).  

Kavalírci v dobách králů ...

Podobné typy , nás španělů můžeme dohledat již v 15. století. Důkazem toho jsou nesčetné malby, kde jsme byli vyobrazeni po boku králů. A právě naším velkým příznivcem a chovatelem byl anglický král Karel I., který se našemu chovu věnoval více než státnickým záležitostem a po kterém jsme obdrželi jméno King Charles Španěl. V té době jsme byli daleko větší než dnes a měli delší čenich, ovšem tehdejší móda vyžadovala španěly menšího vzrůstu s kratším čenichem, proto nás křížili s tehdy oblíbenými mopsy. A tak náš původní vzhled téměř vymizel. Obrat nastal až okolo roku 1920, kdy Američan Roswell Eldridge nabídl peněžní sumu za  King Charles  španěla s dlouhým čenichem,  tak jak byl vyobrazený po boku Karla II. na Van Dyckově díle. K oficiálnímu rozdělení plemen došlo v roce 1945, kdy byl také vypracován podrobný standard a uděleno předjméno Kavalír.  Naše obliba velmi rostla, avšak z důvodu příbuzenské plemenitby často docházelo k smrtelným srdečním chorobám a také se tím snížila průměrná délka života ze 14 na 9 či 10 let. V dnešní době podstupujeme v rukách dobrých chovatelů veterinární prohlídky a při zjištění choroby jsme vyřazeni z chovu a doufáme, že se nám podaří tento boj vyhrát, aby nás jednou neznali další generace jen z obrázků .....   

ŽIVOT NÁM DAL V PODOBĚ PSA OPRAVDOVÉHO PŘÍTELE,

 NEBOŤ VĚDĚL, ŽE TAKOVÉHO MEZI LIDMI NENAJDEME!